výlet s TIC Kdyně
Dnešní vycházky se zúčastnilo 11 vandrovníků, jako Klapzubova jedenáctka. Počasí opět nezklamalo a přivítal nás nádherný den. Po vystoupení z vlaku v Klenčí pod Čerchovem jsme po několika stovkách metrů zavedli hovor s místními ženami. Dostalo se nám hned několika doporučení, co navštívit. Cestou náhodného výběru nám vyšla Chodská kavárna. Znaveni po 200 metrech jsme hodlali spočinout na kavárenských židlích. Jenže ejhle. Otvírá se až od 14:00. S mírným zklamáním zkouším kliku a znovu ejhle. Dveře povolili a zevnitř se line hlas: "Jen pojďte dál. Buďte vítáni".
Zkrátím to. Napadali do nás čerstvé chlebíčky, zákusky, kávička. Našel se jeden odvážlivec, co spolknul i ferneta. Takto posilněni jsme došplhali ke kostelu sv. Martina. Vzhledem k tomu, že farář(?) Jakub Ivan Pavlíček měl již na dopoledne jiný program, dohodli jsme se, že nám otevře dveře kostela a mi si jej prohlédneme přes mříže. Kostel sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem pochází již ze středověku, z 15. století. Roku 1734 byl zbořen a místo něho postaven nový zasvěcený sv. Martinovi. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s mohutnou věží. Poté jsme dostoupali k novému Klenčskému hřbitovu ležícímu při jižním okraji vsi zvaném Na Soutkách. Pochováni jsou zde mimo jiné spisovatel Jindřich Šimon Baar, hudební skladatel Jindřich Jindřich, akademický malíř Jan Šebek či lesník a spisovatel Jan Vrba. V severní části hřbitova stojí "nová" obřadní síň.
Zde jsme si pro změnu zahráli na detektivy a pátrali po jednotlivých hrobech. J.Š. Baar, Jindřich Jindřich a Jan Vrba byla procházka růžovým sadem. Ostatní jsme díky Památce zesnulým a z toho vyplívající záplavě lidí na hrobě blízkých rovněž objevili. Bonusem byl hrob Hrnčené báby.
Tato povídka (J.Š.Baara) vyšla poprvé v roce 1922 v kalendáři sv. Josefa. Později byla zařazena do souboru Báby a dědkové, který knižně vyšel poprvé 1927, tj. po autorově smrti. Do roku 1942 vyšla kniha opakovaně celkem šestkrát. Pro svoje protiválečné zaměření však v době nacistické okupace byla povídka Hrnčená bába ze souboru kvůli cenzuře vyjmuta. V poválečných vydáních byla opět zařazena, např. vydání z roku 1973. V roce 1983 vyšla v knize Hrnčená bába a jiné povídky. Samozřejmě jsem se zmínil rovněž stručně o předchozích velikánech Chodska. Snad jen pro čtenáře, kteří se vycházky nezúčastnili, přiblížím Jana Šebka. Studoval u prof. Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1926 spolupracoval s Alfonsem Muchou. V roce 1945 koupil s manželkou Vlastou budovu bývalé školy v Caparticích, kde žil až do konce života. Odtud přezdívka budovy "Šebkovna".
Další naše kroky směrovaly k Chodovu a sousednímu Trhanovu. Vzhledem k tomu, že nás netlačil čas, byli jsme nuceni spočinout v útrobách hostince U Jána. Interiér zajímavý, obsluha již tak zajímavá nebyla. Prostohubá servírka si hrála na velkého kápa a určovala, co můžeme a co ne. Jaký rozdíl oproti Klenčí. Já být majitel, letí na hodinu. No nic, něco lehkého jsme pojedli a popili. Chuťově na úrovni. Tím se misky vah srovnaly.
Vyrazili jsme dál po "žluté" kolem Kamenného rybníka a volným krokem došli do osady Pila. Zde došlo k rozepři o název obce Šnajberk nebo Šnajverk. Rozluštění a ukřižování menší osoby je vidět na fotce. U Štěpánkojc lomu jsme spatřili ceduli, která částečně dávala za pravdu i ukřižované a tak jsme ji sundali z hlavy trnovou korunu a usmířili se. Na Hadrovci k odjezdu autobusu zbývala ještě půlhodinka a nechtíc, aby se mi děvčata ztratila mezi zde již lelkujícími děvčaty, odvedl jsme je k akvaduktu a ke křížku se zámky a heslem: "Jen věř a přežiješ".
Mám-li stručně zhodnotit tuto vycházku po lidské stránce, super parta, výborná nálada. Tempařka Miluška Mikolášová opět nezklamala. Ta nám jde vzorem.
Vedoucí vycházky: Jarda Švejnoch
V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.
Byť byl jarní den jak na zakázku, nechoď ještě na procházku, ať tvé zdraví neztratí svou sázku.
Dnes je 21.3.2025
Svátek má Radek
Státní svátky a významné dny na dnešek:
Zítra má svátek Leona
Státní svátky a významné dny na zítřek: