Vandrovníček ze Kdyně | Svatomartinská vycházka | Modlín | 15. 11. 2023

Na Svatomartinskou vycházku se nás sešlo 14. Z rozcestí pod Korábem jsme šli po cyklostezce směr Nevděk na Modlín. Nedaleko této cesty je pomníček věnovaný svatému Martinovi, u kterého jsme se vyfotili. Z cesty byly krásne výhledy na opačnou stranu korábského hřebenu, dobře byl vidět Bolfánek nad Chudenicemi. Bohužel, počasi nám tentokrát nepřálo. Přesto se nám podařilo stihnout autobus ze Smržovic v 15 hod. Takže se všichni zmoklí turisté dostali včas domů.

Modlín

Samota Modlín (634 m) je skryta v horském sedle chudenické vrchoviny mezi Čertovým vrchem (751 m) a Černou skálou (731m). V roce 1379 patřila ves Zdeborovi z Příchovic, který vlastnil i Loučim. Při česko-bavorských pohraničních válkách byla ves patrně v r. 1473 vypálená a zpustlá. V její blízkosti vznikl dvůr Modlice připomínaný od r. 1508. Pustá ves Modlice je uváděna ještě v r. 1574. Osada byla obnovena roku 1720, v roce 1789 měla 7 popisných čísel a panský dvůr. Roku 1838 se ze 6 usedlostí zde bydlelo 63 obyvatel, i jedna židovská rodina. Ves a dvůr patřila k běhařovskému statku. V roce 1930 uvádějí statistiky na Modlíně 4 chalupy a 22 obyvatel.

Modlín je místem, které si po staletí udrželo svoji tvář a úspěšně odolává všem civilizačním vlivům. Jádro Modlína tvoří 3 usedlosti seskupené kolem staré lípy údajně z roku 1700, v jejímž stínu stojí nejstarší a nejzachovalejší dům se starou chlebovou pecí. Původně tyto domy tvořily jeden dvůr. V rohu za Modlínem končí okres Domažlice. U Modlína pramení Andělice.

Dnes louky v okolí Modlína spásají ovečky a kozy, z jejich mléka můžete ochutnat vynikající ovčí sýr.

Farma na osadě Modlín pana Libora Buchty
V současné době chovají zhruba 50 koz a 120 ovcí několika plemen. Od jara do zimy se pasou na ploše 30 ha, která je přímou součástí farmy.

Na farmě Modlín můžete kromě ubytování a výletů do půvabného okolí farmy i šumavských hvozdů spatřit to, co běžně jistě neuvidíte. Ráno můžete pozorovat, kterak místní pastevečtí psi zahánějí ovce i kozy na dojení mléka, které pak dále zpracováváme k výrobě kozích a ovčích sýrů. Fotogalerie - farma Modlín

Svátek sv. Martina (11. 11.)

Posvícenský oběd na den svátku sv. Martina (11. 11.), býval nejbohatší v celém roce a lidé se na něj těšili celý rok. Některé zvyky přetrvávají dodnes. 

Svátek sv. Martina býval dnem, kdy se na našem venkově uzavíraly nové smlouvy s obecními zaměstnanci a kdy čeleď měnila svého hospodáře. Na venkově a v malých městech dostávala čeleď mzdu za uplynulý rok. Chasníci a děvečky obnovili smlouvu s hospodářem, u kterého pracovali, nebo si šli hledat službu lepší. Ještě před tím to ale museli oslavit. Prý někdy propili svou celoroční mzdu, aniž by se starali o nové místo.  Tehdy nabylo pojmenování hanlivého významu a označovalo člověka, který nezřízeně pije, jí, a neví, kdy má přestat – říkalo se, že „martínkuje“.

A kdo to byl svatý Martin?
Martin byl nejprve římský voják, později poutník a nakonec biskup. Žil ve 4. století. Pocházel z území dnešního Maďarska a později žil ve vinařské oblasti, ve francouzském městě Tours. Od 10 let chtěl být mnichem, ale jeho otec, vysoce postavený pohanský římský důstojník, s tím nesouhlasil. Martin se tedy stal vojákem a bral svoji činnost zodpovědně. Byl však přeci jiný než ostatní vojáci. Chyběla mu agresivita a naopak soucítil se slabšími. Podle legendy jel Martin jednoho dne za nepříznivého počasí kontrolovat vojenské hlídky, a u městské brány se setkal s žebrákem, který prosil o almužnu. Neměl nic, čím by žebráka obdaroval, tak sundal svůj plášť, mečem ho rozťal a půl pláště nechal žebrákovi, aby mu nebyla zima. V noci se mu ve snu zjevil Ježíš oděný do poloviny pláště. Martin přijal křest a později žil jako mnich a šířil křesťanství venkovskému lidu. Byl velmi oblíbený a stal se biskupem. Zemřel 8. 11. roku 397 ve věku kolem 80 let a pohřben byl 11. 11. Tento den byl uznán jeho svátkem. Často je zobrazován ve vojenské výstroji na koni s žebrákem, kterému daroval polovinu svého pláště.

PATRON vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů.

Vyprávění o svatém Martinovi ... nejen pro vnoučátka

SVATOMARTINSKÉ POSVÍCENÍ
husa, zelí, knedlík
rohlíčky plněné mákem, povidly nebo tvarohem nazývané martinské podkovy

Na svátek svatého Martina se v Čechách a na Moravě pekly martinské rohlíky nebo podkovy, zvané též martiny, roháče, zahýbáky či vandrovnice. Kynuté rohlíčky bývaly prázdné nebo nadívané různými náplněmi. Na svatého Martina končila čeleď sjednanou službu a hledala si nového hospodáře a toto pečivo dostávala na odchodnou. Martinské rohlíčky také dostávali koledníci, kteří na tento svátek chodili na martinskou koledu. A proč jsou martinské rohlíky zahnuté? Na to jsou nejméně dvě odpovědi. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Při pečení rohlíků dala do jednoho jed. Aby ho poznala, zahnula ho. Avšak když rohlíky vyndala z pece, byly zahnuté všechny. Druhý výklad říká, že jsou to proměněné podkovy koně svatého Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

Svatomartinská husa
Připravovat pečenou husu na svátek sv. Martina, je velmi starý zvyk (asi z 15. století). Husa tento den patřila na stůl spolu s typickým svatomartinským pečivem ve městech i na venkově. Někde bylo dělení husy mezi členy přesně dané (nejnižší sluha dostal křídlo, vyšší sluha dostal stehno,…). Z obraných kostí se pak věštilo počasí. Pokud byly kosti bílé, předpovídalo to zimu a sníh, pokud tmavé – teplo a bláto.

A proč zrovna husa?
Podle legendy se sv. Martin schoval před zvolením za biskupa schovat mezi husy, ale jejich hlasitým kejháním byl prozrazen. Další legenda říká, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči. K huse se výborně hodí červené a bílé zelí, houskové, bramborové či chlupaté knedlíky a mladé červené víno. Svatomartinská husa bývala poslední pečeně před adventním půstem.

Svatomartinské pečivo
Typickým svatomartinským pečivem byly hlavně rohlíky, rohy či podkovy, buchty, plněné mákem nebo povidly. Hospodyně jimi obdarovávaly odcházející čeleď.  V některých krajích se tomuto pečivu říkalo vandrovnice, roháče, martiny. Později ze všech martinských obyčejů zbylo posvícení s dobrým jídlem, zábavou a koláči. 

Recept na Svatomartinské rohlíčky
Co potřebujeme?
300 g polohrubé mouky 20 g droždí 1 vejce 100 g másla 100 g moučkového cukru 2 dcl mléka
• nádivka (mák s rozinkami, popř. tvaroh, povidla, jablečná povidla...)
Pracovní postup:
Vše umícháme v hustší těsto a necháme vykynout. Z těsta potom vyválíme placku a nakrájíme ji na trojúhelníky. Potřeme je rozpuštěným máslem a lžičkou dáme doprostřed nádivku. Trojúhelníčky svineme do tvaru rohlíčků (od delší strany ke špičce), dáme na vymaštěný plech nebo na plech vyložený papírem na pečení, a necháme vykynout. Poté je potřeme vejcem a upečeme.

Svatomartinské víno
Už na dvoře císaře Josefa II., bylo zvykem připíjet si na den svatého Martina poprvé novým vínem. I tato tradice přetrvává do dnes. Svatomartinské víno, první víno ročníku, můžeme poprvé ochutnat 11. 11. v 11 hod a 11 min.

Lidé měli vypozorováno, že 11. 11. nastupuje zima. Lidové pranostiky proto říkávali:
Na sv. Martina, dobrá teplá peřina.
A snad nejznámější: sv. Martin přijíždí na bílém koni.
Na svatého Martina, krajina už usíná… Bílá vločka padá k zemi, jak drahokam vybroušený.
Pospíchejte, milí, zlatí, první sníh se brzy ztratí. Jenom Martin na koni, určitě ho dohoní.
Přijde-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
Na svatýho Martina, kúřívá se z komína. (hodně se vaří a peče)
Asli přijede svatyj Martin na šedivým koni (mlhy), bure zima třídavá, asli na žlutým (sucho), bure suchá.
Dy chodí husa vo svatým Martině po ledě, chodí vo vánocích po blátě.
Svatyj Martin přijere na bílým koni, bílyj kůň zalehne celyj dvůr.

Poutě a kostely zasvěcené svatému Martinovi
Klenčí pod Čerchovem | Blížejov | Staré Sedlo | Brnířov | Nevolice | Klatovská Hůrka 

Lampiónový průvod má pravděpodobně svůj původ v germánském pochodu s loučemi. Na mnoha místech je dnes oblíbený lampionový světelný průvod spojený s tradicí oslavy svatého Martina. „Na svatého Martina, kouří se nám z komína“ a "Svatý Martin přijíždí na bílém koni", jak říká pranostika, protože právě do těchto dní spadá začátek zimního času. Není tedy vůbec nesnadná představa, že si lidé v průběhu času spojili oblíbený svátek také s oblíbeným průvodem loučí.