Vandrovníček ze Kdyně | Újezd Sv. Kříže - Bělá nad Radbuzou | 8. 11. 2023

Dnešní vycházkovou trasu prošlo 14 vandrovníků a 3 psi. Celkem jsme ušli cca 10 km. První starostí po nastoupení do vláčku motoráčku bylo zajištění menáže. Výsledkem bylo 10 "vepřových rozlítaných ptáčku"  a 2x "zapečené těstoviny". To vše bylo telefonicky zajištěno u paní Bukovské v Bělé n. R.. Výlet jsme započali v Újezdě sv. Kříže a postupně stoupali kolem Lískovecké Hůrky a míjeli Lískovec, kde jsme dostoupali do výšky 737 m n. m. Za tento počin jsem sklidil pár pochvalných slov typu: "Kdybych to byl věděl, tak jsem sem nechodil". Další pochvalná slova jsem vyslechl po svačině, kdy někteří jedlíci poseděli na vlhkém mechu a po nabytí energie jsme pokračovali v chůzi a asi po 400 metrech jsme míjeli dřevěný altán s lavicemi. Ale bylo dostoupáno a pak jsme převážně již jen brzdili. V obci Bystřice jsme si se zájmem prohlédli stádečko lam včetně mláďat. Drželi jsme od nich dostatečný odstup se znalostí, že dobře plivou. Plivání je u lam projevem obrany a zastrašování. Také si rád odplivnu, když se leknu. Vidina jídla zvítězila jako první před návštěvou Stodoly. S vědomím, že hmota podporuje myšlení, jsme jednomyslně tento postup odhlasovali. Návštěvu Stodoly jsme zavčasu domluvili s Blankou Triščovou a obdivovali její z mrtvých vstání, myslím té Stodoly, aby mne někteří neobvinili z morbidity. Protože k odjezdu vlaku zbýval dostatek času, nebylo zbytí a navštívili jsme Medovou cukrárnu. Sedící hosté, uzříc tolik osob s holemi, kvapem kavárnu opouštěli. Alespoň bylo kam si sednout. Spousta žen si odnášela zabalené zákusky s sebou řka: "To je pro mého milého manžela". Moc jsem jim to ale nevěřil. Předpokládám, že to snědli ještě v garáži, aby je jejich drahá polovička neviděla. Celý den jsme měli problém pořídit společné foto. Nakonec, s neúplným obsazením, se to zdařilo v cíli cesty na autobusovém nádraží v Domažlicích. Historii bylo zadostiučiněno.

Níže uvádím pro milovníky detailů trocha informací o Újezde Svatého Kříže.

Újezd Svatého Kříže je vesnice, část města Bělá nad Radbuzou v okrese Domažlice. Osídlení oblasti pochází minimálně už z druhé poloviny třetího tisíciletí před Kristem, kdy na Černém vrchu pobývali lidé. Svědčí o tom zlomky nádob i zbytky zbraní, nástrojů atp. První písemná zmínka o existenci Újezda sv. Kříže pochází ze zápisu horšovského arcihájenství z roku 1 352. Další osudy této vsi se v písemných pramenech připomínají v r. 1 357 a až do 16. století jsou spojeny s dějinami královského hradu Přimdy (první písemná zmínka o tomto hradu pochází z roku 1 121 a to v  Kosmově kronice). Původně se ves nazývala Újezd v Chodech, byl v ní farní kostel sv. Kříže a její obyvatelé patřili k přimdským Chodům - podléhali přimdskému purkrabímu. Držitelé vsi Újezda byli povinni vykonávat manskou službu ke hradu s jedním koněm. Některý z držitelů zde postavil ve druhé polovině 14. století nebo v průběhu 15. století menší tvrz, která stála v místech dnešního zámku na pravém břehu potoka. R. 1 379 náležela ves spolu s Kaceřovem, Komberkem a Radnou Ctiborovi ze Švamberka. Před r. 1 382 patřila ves Budivojovi Slívovi z Újezdce, kterého v tomto roce vystřídal Oldřich z Újezda, řečený Kuchmistr. V letech 1 408 - 1 412 drželi ves jeho synové Jan a Drzéř a na počátku 30. let 15. století Habart z Příšova († 1433). Kolem roku 1 480 koupili zdejší manský statek Lamingenové z Albernreutu, pocházející z Bavorska. Vlastní zprávy o Újezdě na počátku jejich vlády jsou však velmi skoupé. Koncem 16. století držel zdejší tvrz Volf Jáchym Lamingen se svými synovci Volfem Kryštofem a Volfem Karlem. Ti vykoupili v roce 1 596 Újezd od manských povinností a přikoupili k němu lesy a tři vsi od rozprodávaného přimdského panství. Když v roce 1602 Volf Jáchym zemřel, přešel celý Újezd Svatého Kříže, k němuž vedle tvrze a dvora náležely čtyři vesnice s 50 osedlými, na jednoho z jeho pěti synů Volfa Bedřicha. Protože se Volf Jáchym aktivně účastnil českého stavovského povstání z letech 1618-1620  (v  roce 1618 byl mimo jiné velitelem zemské hotovosti v Plzeňském kraji), byl mu po Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován a královské komora jej v roce  1630 prodala jeho bratru Volfovi Vilémovi. Ten jediný z rodu zůstal věrný Ferdinandu II., zastával úřady říšského dvorského rady, zemského soudce i hejtmana německých lén a za to byl také v roce 1623 povýšen do stavu říšských svobodných pánů. Po smrti Volfa Viléma v roce 1635 spravoval statek poručník jeho tří nezletilých synů, kteří si pak v roce 1 660 otcovy statky rozdělili - Újezd připadl Volfu Maxmiliánovi. V době vyhotovení berní ruly (roku 1 654) patřilo dočasně k Újezdu Svatého Kříže dalších 19 vesnic, které tvořily základ pozdějšího trhanovského panství; trvale k němu byla připojena i sousední Bělá nad Radbuzou.  Do roku 1678 tvořilo tedy zdejší panství celkem 32 vsí, roztříštěných do čtyř územních obvodů kolem Újezda Svatého Kříže, Trhanova, Mrákova a Pocinovic na Domažlicku. V tomto roce však Volf Maxmilián Lamingen prodal Újezd Svatého Kříže spolu s Bělou nad Radbuzou Kašparovi Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic, známému obhájci Vídně proti Turkům v roce 1683, a sám si ponechal Trhanov (tehdy Chodovy Zámky), kde začal v r. 1 671 budovat zámek. Je pravděpodobné, že tvrz v Újezdě Svatého Kříže byla přestavěna v jednopatrový raně barokní zámek ještě za Volfa Maxmiliána. Dokončen byl snad už roku 1678, měl čtvercový půdorys, čtyři štíty a střešní věžičku. Vstupní portál byl obdélníkový s rovnou nadpražní římsou a raně barokním pilastrem s dívčí bustou. Kašparu Kaplířovi mohl sloužit jen krátce, protože ten zemřel jako bezdětný již roku 1686. Po smrti Kašpara Kaplíře připadl statek jeho třetí manželce Anně Terezii Cukruvé z Tamfeldu (†1712). Cukrové z Tamfeldu zde hospodařili až do roku 1796, kdy panství zdědili Kocové z Dobrše. Kocové z Dobrše zůstali na statku až do roku  1945. Již za vlády Cukrů z Tamfeldu vznikaly na panství sklářské hutě a nové vsi, takže na konci feudalismu se jejich počet blížil ke dvaceti. Tamfeldové měli na zámku pěknou knihovnu o 1 500 svazcích a kolem zámku vybudovali menší park. Z nástupnické rodiny Koců z Dobrše byl významný uměnímilovný Kristián, který v letech 1859-1863 čtyřikrát hostil na zdejším zámku malíře Josefa Mánese a jeho sourozence i jiné české umělce. Pamětihodnosti: kostel Povýšení sv. Kříže, fara č.p. 40, zaniklý zámek.

Na dalších vycházkách se těší              Jaroslav Švejnoch

Trasa vycházky: Aktivity: Výlet Hostouň - Bělá nad Radbuzou • Mapy.cz