Vandrovníček ze Kdyně | Vejpřahy-Herštejn-Příkopy-Škarman-Kdyně | 13. 3. 2024

Vandrovníček ze Kdyně | 2. vycházka s TIC Kdyně | Vejpřahy–Herštejn–Příkopy–Škarman–Kdyně | 13. 3. 2024 | itinerář:

Cesta byla suchá, počasí nám přálo. Ušli jsme 7 km, ale velké převýšení cca 250 m. Na Vejpřahy jsme přišli ve 13.00 h a do Kdyně na náměstí  jsme se vrátili  v 16.30 h.
Odjezd busem Kdyně, autobusové nádraží ve 12.40 h na Vejpřahy

Počet účasníků: 27,  z toho 3 odešli přes Hraběnku na Podzámčí–mírnější převýšení

Z autobusu jsme vystoupili na zastávce Vejpřahy–644 m n. m., toto rozcestí mezi Kravařem a Korábem je známé ještě z dob, kdy ze Kdyně na toto místo vedly 3 serpentýny. Z toho důvodu nechal vystavět Vinzenz Schaffranek (poštmistr, majitel cihelny a tehdejší radní ve Kdyni) na úpatí stoupání tzn. dnešní Hájovnu–hostinec. Zde se udržovaly 2 páry koní na přípřež, kterou potřeboval každý, kdo vezl od Kdyně větší náklad. Na nejvyšším místě, kde začínal spád k Němčicím se přípřež vypřahala. První nájemce Hájovny byl hajný. Z Hájovny se stalo výletní místo–byl zde kulečník, taneční parket, zahradní restaurace apod.

Silnice dostala svoji podobu v 80. letech 19. st., tzn. 9 serpentin.
Z Vejpřah jsme se vydali po červené tur. značce Na Nový Herštýn 681 m n. m.

Leží na vrcholu Chudenické vrchoviny. Jádro hradu tvořila mohutná hranatá věž s vysokými hradbami, příkopem a valem, 2 půlválcovité věžice, brána. Poblíž hradu stály hospodářské budovy. Herštýn byl vystavěn okolo r. 1340 pány z Velhartic. Podle historika Sedláčka, byl prvním majitelem r. 1340 Břeněk z Herštejna. Stavebníkem hradu pravd. Bušek II. Z Velhartic.
Majitelé hradu měli neustále spory s bavorskými knížaty. V r. 1473 Jan z Herštejna po bojích byl zajat a uvězněn v bavorském Straubinku. Polorozbořený hrad koupil Půta Švihovský z Rýzmberka, ale panství 1508 opouští. Hrad chátral. Byl nakonec prodán královskému městu Domažlice, které jej neopravovalo a dvůr s hospodářskými staveními rozprodalo poddaným.

Od r. 1933 je území kolem Nového Herštějna o rozloze 13,8 ha vyhlášeno chráněným krajinným územím. Roste zde řada chráněných a zajímavých rostlin, nejznámější jsou zlaté orseje, kornouty áronu a ozdobou jsou stoleté duby a buky.

Pověst: V roce 1475 před vpádem bavorských vojsk, nechal Jan z Herštejna své 3 dcery a své poklady zazdít do jedné z věže. Jelikož Jana uvěznili a nikdo nevysvobodil zazděné dcery, tak každou květnou neděli tyto dcery bloudí dodnes okolím hradu.
Z Herštejna jsme pokračovali kolem Kreslovo studánky–při odb. z červené tur. značky–jméno nese po regionálním zaníceném turistovi RNDr. Ladislavovi Kreslovi, gymnasijnímu učiteli z Domažlic, který přírodu kolem studánky zbožňoval. Každoročně na jaře a na podzim kdyňstí turisté odemykají a zamykají tuto studánku.

Při odbočce je umístěn obrázek p. Marii, ke kterému se chodily modlit se sirotky z Kouta sestry Notre Dame z Hyršova. Siročinec nechal postavit v Koutě pod zámkem hrabě Filip Stadion.

Dále jsme pokračovali po červené turistické značce na  hradiště Příkopy–nejstarší z těchto kopců–datuje se do roku 1040. Příkopy byly nazývány Starým Rýzmberkem. V 1. pol. 13. stol zde sídlili Drslavci, předkové zakladatele hradu Rýzmberka Děpolda. Po založení Rýzmberka, který je připomínán r. 1297, byly Příkopy opuštěny. Obdobný typ hradiska se nachází v okolí u hradiska zvaném Kouřim či Ruchomperk, založený také Drslavci, nebo nedaleký Velký Kouřim. Oválné opevnění Příkopy tvoří 2 hluboké terasové příkopy, vyhloubené částečně do skály. Část vnitřního příkopu je objata 3 příkopem, který uzavírá jádro. Příkopy jsou skryty pod korunami starých lip, nejznámější javor jsme nalezli již padlý v jednom z příkopu.
Jsou taktéž chráněným krajiným územím.

Z Příkopů jsme se vydali na vedlejší vrch Kravař nebo Kraví horu, 691 m n. m. Nese své jméno z doby, kdy nebyl kopec osázen stromy, ale sloužil jako pastvina pro hovězí dobytek. Obyvatelé Podzámčí měli na starosti dobytek rýzmberských pánů a tak právě na vrch Kravař krávy vyháněli na pastvu. Z vrcholu jsme sestoupil na úpatí kopce, kde je postaven kříž.

Stará pověst  o kříži. Stará pověst vypráví, že na místě, kde stojí kříž se prý zabili snoubenci, kteří jeli ze svatby z Úboče. Splašili se jim koně. Na památku toho tam byl postaven kříž. Po letech prý byl ten kříž někým odstraněn a od té doby, kdykoliv podzámecký lesní na ono místo vystoupil, strhla se na vrchu děsivá vichřice. Strach a hrůzac ho vždy z toho pojímala takže poručil: „Nechť novej dřevěnej kříž s dřevěným tělem Páně postiviti?“ Od té doby byl na Kravaři u hrobu zabitých snoubenců (kteří  jsou tam prý pochováni), klid a pokoj.

Z farní kroniky se dovídáme o opravě kříže v r. 1906 toto: Kříž ten špatňoučký, prohnilý byl tam několik let. Spolek chudých žen vybral peníze a koupil nové tělo Páně, z litiny pozlacené, a pan lesní z Podzámčí Josef Pták daroval dřevo na kříž, který když zhotoven byl, umístěn byl na křižovatce na Kravaři dne 22. 10. 1906. Církevní průvod na Kravař vedl děkan Kavale. Velké množství lidu za krásného počasí hemžilo se na krásném onom vrchu. Kázání podle faráře u kříže konané sledováno bylo s pozorností neobyčejnou. Po skončení pobožnosti rozcházel se lid na všechny strany. Od té doby byl kříž již několikrát obnovován KČT Kdyně. Poslední újmu kříž utrpěl při kůrovcové kalamitě v r. 2019. Nechyběl tam ale dlouho, kříž opravil revírník Miroslav Kacerovský.

Od kříže jsme se vydali  vpravo do kopce na Malý Škarman a z něho  pak jsme pokračovali na Velký Škarman 680 m.n.m. Název Škarman najedeme v každé druhé chodské vesnici. Bylo to označení pro kamenité návrší, skálu, která vyčnívala na nějakém vrcholu.

Hřeben Škarmanu představuje vlastně dvouvrší, které přechází až ke Kravaři.

Na Škarmaně býval vždy Kdyňský les a pod ním se po celé délce nacházela pole s názvem Na Škarmaně. Pod vrchem Škarman vyrostlo v 70. letech 20. století sídliště – ul. Markova, mateřské školky, prodejna a restaurace zvaná Škarmanka. Všichni jsme se kochali krásným pohledem z toho hřebenu, kde je vlastně vidět dokola 360 stupňů. Počasí nám přálo, opravdu to stálo za tu námahu.

Ze Škarmanu jsme sešli do Kdyně, viděli jsme Husův pomní a chatovou oblast pod Škarmanem.

Příjemně únavení někteří z nás ukončili v cukrárně na náměstí ve Kdyni, a po krátkém odpočinku jsme se rozjeli do svých domovů.

Všichni zdrávi došli.

Vedoucí vycházky: Libuše Hynčíková

www.infocentrumkdyne.cz