Vandrovníček ze Kdyně | Vavřineček | závěrečná vycházka s posezením | 28. 6. 2023

Hned v úvodu musím podotknou, že směr vycházky jsem obrátil. Až díky Oldovi jsem si to uvědomil, ale to už bylo pro Oldu a Slávka pozdě, ale jsou to zkušení pochodníci a opět si poradili a šťastně jsme se setkali U Kašny.

Šlo nás 24  až 26, jak je libo + 3 fenky. Vyráželi jsem z Poděbradky a úspěšně jsme se propletli až za viadukt k oddílu jezdectví (koně). Zde jsem panenkám a panáčkům nastínil základní body dnešního poznání. Zde jsou: rokle s poldry, sv. Anna, muka s prstí J.Š.B., sv. Vavřinec, zpustlá budova ROH, mozaika J. Šebka, nové panoramatické zobrazení (fotografické, ne malované), Kozí rybníčky, 3 studánky, 2 bez vody, polomy, nové výhledy díky kůrovci, paseky náprstníků, vrch Zámek, pozitivní energetické místo, láska břízy k jinému pohlaví.

Dnes jsem se zaměřil hlavně na Jana Šebka. U jeho mozaiky na zpustlé budově jsem pochodníky seznámil s jeho životem. Narodil se v rodině zámečníka Václava Šebka a jeho manželky Marie, rozené Radvanové. V letech 1922–1923 studoval na Akademii výtvarných umění, v ateliéru Maxe Švabinského a od roku 1926 spolupracoval s Alfonsem Muchou. Později se s rodinou usadil v Domažlicích.

Když začala 2. světová válka, měl Šebek hluboko do kapsy. Jeho přítel hoteliér Karel Vondráček, se kterým se znal z Chodska, ho pozval do Rožmitálu pod Třemšínem, kde si právě pronajal arcibiskupský hotel Panský dům. Šebek na fasádě Panského domu vytvořil sgrafito zobrazující Jaroslava Lev z Rožmitálu. Vondráček se také o Šebkovi zmínil starostovi Karlu Jarešovi, který se s Šebkem dohodl na vytvoření monumentálního obrazu Pasování pana Lva z Rožmitálu na rytíře pro rožmitálskou radnici. Na obraz zobrazující Jaroslava Lva z Rožmitálu s rytířským poselstvím na francouzském královském dvoře se složily desítky sponzorů. Šebek mezitím s rodinou obýval pokoje v Panském domě, kde se s výjimkami odjezdů do Domažlic, zdržel někdy až půl roku. Sám sebe zpodobnil na stránce knihy hostů, jak cestuje do Rožmitálu s obrovským stočeným plátnem. V roce 1945 koupil s manželkou Vlastou budovu bývalé školy v Caparticích, kde žil až do konce života.

Zemřel v Caparticích (podle některých zdrojů v Domažlicích). Je pochován na hřbitově Na Soutkách v Klenčí pod Čerchovem, pod vlastnoručně navrženým náhrobním kamenem. Hrob je nedaleko hrobu Jindřicha Šimovna Baara.

Na Zámečku jsme rozložili jídelní tábor a s chutí, někteří hodně velkou, pojedli. Krásné a poklidné místo jsme nechtěli ani opustit. Navíc přijel opatrovník tohoto místa Milan Šperl a ochotně nám otevřel trampskou chatu a provedl nás jí, okomentoval historické fotografie rozvěšené po stěnách. Prostě se to sešlo. (Faktem je, že jsem jej včera upozornil, že sem opět přijdu, ale ne sám). No, co říci na pozitivní energii, na někoho působila, někteří o tom ani neví. Faktem je, že se všichni usmívali. Cesta zpět byl šupec a dokonce jsme viděli studánku s vodou. Provedl jsem ukázněnou tlupu tajuplnými zákoutími Domažlic, až se někteří dokonce ptali, jestli jdeme dobře. Dobře jsme šli, dobře se napili a najedli. Pozitivní energie přímo sršela ze všech. 

P.S. Břízku s láskou k jinému pohlaví jsem kvůli brblání přešel bez povšimnutí a až na upozornění Petry, která řekla:" Zde je hodně bříz...". Toto pochybení jsem napravil stoje ve stínu a ukazuje fotku v mobilu s tulící se břízou. Toto foto bylo pořízeno o 24 hodin dříve.

Toť vše. Jarda Švejnoch